Co sbírat v zimě? Kořeny kostivalu!

Kořeny nabývají v zimě na síle. Všechna síla rostlin je právě v zimě přesunuta do země, do kořenů. Nechcete odpočívat, milí bylinkáři? Počkejte, až přijde sněhová obleva, ať nemusíte odhrabávat sníh, a vykopejte si kořen kostivalu lékařského. Jestli teda není půda zmrzlá na metr hluboko.

Kostival lékařský je víceletá rostlina, která má v rostlinoléčbě nepostradatelné účinky na lidské zdraví. Můžeme dokonce říct, že je nenahraditelná. Kostival roste především na mokrých loukách, podél potoků a ve vlhkých příkopech. Vysadit si ho můžete i na zahradě, nejlépe ke studni nebo pod okap, aby se mu co nejvíce dařilo. 

A jak kostival lékařský poznáte? Musíte být obezřetní, protože než vykvete, dá se poznat jen podle listů. Když tedy zrovna nevykopete kořen. Listy kostivalu jsou chlupaté a špičatě zakončené. Někteří ho mohou zaměnit za list křenu nebo sladkého lupenu, ale žilkování a chloupky na listech vám určitě pomohou tyto byliny rozlišit. V letním období má kostival květenství až metr vysoké, v růžovo fialové barvě. 

Nás ale zajímají především kořeny kostivalu. Ty jsou zvenku tmavohnědé až černé, uvnitř bílé až žluté. Ty nejsilnější jsou tlustší než lidská loketní kost. Na řezu je kořen slizký, mazlavý a mastný. Kostival má kořeny hluboko v zemi. Největší síla z celé rostliny je v kořenech, proto se tradičně z kostivalu sbírají pouze kořeny. Když se ale poraníte nebo pohmoždíte v přírodě a nemáte u sebe kostivalovou mast či tinkturu, utrhněte si list kostivalu, pořádně ho v ruce rozmělněte a přiložte na bolavé místo. Jako první pomoc to bude stačit.

Pro léčbu pohmožděnin, bolavých kloubů a kostí je ale nejlepší sáhnout po kostivalové masti či tinktuře. A k tomu budete potřebovat kořen kostivalu.

Jak už bylo řečeno, největší sílu má kořen kostivalu na konci podzimu, v zimě a na počátku jara. Po létě, kdy kostival kvete a svou sílu dává do květů a listů, se na podzim jeho síla přesouvá do kořenů. Dokonce v zimě se listy úplně rozpadnou, aby na jaře vyrostly nové. My sbíráme kořen kostivalu vždy po novoluní, jak radí naše prabáby a tradice. A sbíráme ho v zimě, když tedy nemusíme nejdřív odházet půl metru sněhu, a zároveň také ne ve chvíli, kdy je půda promrzlá metr hluboko. (Samozřejmě můžete kořen kostivalu sbírat i v jiném ročním období, nejenom v zimě. My občas sbíráme i na začátku léta. Ale nemělo by se ve chvíli, kdy rostlina kvete!)

Poté co kostival vykopete, ho pořádně omyjte od hlíny. Tato fáze je velice důležitá, nechcete přece mít ve svém výrobku hlínu. Dobré je si pomoci i nožíkem, kterým vyříznete záhyby kořenu plné hlíny. Nemusíte ale kořen očišťovat nějak více, určitě neseškrabujte celý jeho vnějšek. Černý obal kořenu má totiž v sobě také velkou sílu. Po umytí kořene již stačí kořen usušit od vody a pak ho celý nastrouhat. Nakládá se za čerstva, jen není dobré, abyste při naložení měli kořen mokrý od čištění. Voda vám může zavařit, může vám do výrobku přenést choroboplodné zárodky. A pozor, kořen kostivalu nikdy nemražte! Zkoušeli jsme to za vás a nebylo to nic dobrého. (Zamrazit můžete až kostival po maceraci, tedy poté, co ho po několika týdnech vylisujete z tuku. To je nasáklý tukem a hlavně rozdrcený.)

Nastrouhaný kostival můžete naložit do domácí pálenky a nechat macerovat několik měsíců. Vznikne vám výborná tinktura, která je vhodná jak na kostní, kloubní a svalové problémy, tak i na bolest zubů! I když kostival se nedoporučuje užívat vnitřně, pár kapek kápnout přímo na bolavý zub máme vyzkoušeno a nic se vám určitě nestane. Jinak ale kostivalovou tinkturu používejte pod obklad či přímo na bolavé místo, které s tinkturou lehce promasírujte. Jak píše ve své knize známá bylinkářka Marie Treben: „Jedna žena, která už takřka nemohla pohybovat pravým ramenem (ramenní kloub byl téměř nepohyblivý a lékař už konstatoval „ochrnuti“), si na mou radu denně vtírala do ramene a kloubů tinkturu. Ze dne na den cítila, jak bolest ustupuje. Dnes je rameno normálně pohyblivé a žena může opět vést svou domácnost.”

Kostivalovou mast my vyrábíme ze sádla, které si sami pomalu vyškvaříme. Pak již stačí nastrouhaný čerstvý kořen kostivalu zalít teplým, vyškvařeným sádlem a chvilku nechat na mírném plameni macerovat. Macerování, tedy zahřívání sádla s kostivalem je nutné provádět každý týden. Po pátém týdnu již můžete kostival ze sádla vylisovat a máte hotovou mast, která vám pomůže na revma, revmatoidní artritidy a revmatismus obecně. Výborné účinky má na otoky kloubů, svalovou slabost nebo i podvrtnutý kotník či natažené vazy. S kostivalovou mastí můžete podpořit hojení zlomenin. Zároveň vám kostival pomůže na záněty kloubů, bércové vředy, různá pohmoždění a zhmoždění. 

Kostival se lidově nazývá černý kořen, právě pro barvu svých kořenů. Také se označuje jako medunice, svalník, a dobrý kořen. Vědecké pojmenování kostivalu je odvozené od řeckého „symphyton“, což vyjadřuje „srůstat spolu“. 

V rostlinoléčbě se používá již od nepaměti a jeho význam a účinky se v našich končinách udržely až do dnešních dnů a stále patří k oblíbeným léčivým rostlinám. Vy ho můžete znát jako přísadu známe „koňské masti”. 

V minulosti dělaly naše prabáby kašičky také z kostivalových listů nebo kořenů. Kaši pak vložily pod obklad na bolavé místo. Nebo nasekaný a usušený kořen nakládaly do bílého vína a pak po několika týdnech od naložení kostivalovým vínem obkládaly bolestivé plíce. Stejně tak se usušený a nasekaný kořen používal na čajový výluh při trávicích problémech. V dnešní době ale z kostivalu používáme především masti a tinktury, vnitřní užívání se totiž moc nedoporučuje.