Zimní slunovrat přináší světlo do temného období Samhainu

Svátek Samhain v keltském kalendáři odpovídá našemu 1. listopadu, svátku Dušiček. Slavilo se sice kolem tohoto data, ale období Samhainu trvalo až do 1. února, do dalšího důležitého svátku Keltů. 

Zimní slunovrat, stejně jako ten letní, byl pro Kelty důležitým pojítkem s přírodou a životním cyklem. Během období temna, od Samhainu až po Imbolc, byl pro ně zimní slunovrat důkazem, že světlo začíná opět vítězit nad tmou. A do světlého období roku je tedy už jen “pár” kroků. Proto je více než pravděpodobné, že zimní slunovrat byl pro Kelty stejně oslavným dnem, jako pro nás Štědrý den či Silvestr. 

Zimní slunovrat je den, kdy Samhain pomalu uznává svou porážku, doba temna se přechyluje do období světla. Naši předci v té chvíli oslavovali své bohy, a to ty největší. Opěvovali též narození boha světla. Na důkaz úcty zapalovali ohně, venku nebo ve svých příbytcích. A možná pekli různé kulaté koláče, které symbolizovali pospolitost a zdraví. 

Někdo tvrdí, že Keltové slavili nový rok během zimního slunovratu, jiní zase že v rámci Samhainu, 1. listopadu. Kde je pravda se nedozvíme. Nicméně jisté je, že Samhain byl pro Kelty velice důležitým svátkem. I přesto ale nezapomínali na zimní slunovrat, neb od oslavy Samhainu bylo již daleko, a zároveň se potřebovali utvrdit, že světlé období se již doopravdy blíží. 

Pojďme tedy také podpořit sílu zimního slunovratu v temném období Samhainu. Zapalme oheň, doma či venku, udělejme kruh a mysleme na slunce, které se k nám čím dál více přibližuje. Ohněm odeženeme zlé duchy, nebo naopak vzpomeneme na své drahé zesnulé. Do oken nebo do svých příbytků můžeme zavěsit zelené jehličí a jmelí, což do obydlí přinese štěstí. A nebo můžeme nechat doutnat vykuřovací svazek ze svatojánských bylin. A nezapomeňme, že temné období Samhainu se již krátí.

Svátek Samhain:

Samhain uzavíral světlé období roku na začátku listopadu, což bylo nutné oslavit. Poděkovat opět za dary přírody, za sklizeň, za rodinu. Zároveň bylo nutné oslovit či obdarovat bohy přírody, aby temné období nebylo pro naše předky tak moc kruté a smutné. 

Na konci světlého období, na přelomu podzimu a zimy, bylo v keltských sídlištích rušno. Bojovníci a lovci se vraceli ze svých cest. Dobytek bylo nutné zahnat do zimního ustájení, zkontrolovat zásoby krmiva. Při Samhainu proto také padly za oběť přestárlé kusy dobytka neschopné další reprodukce. Naši předci si ponechali jen ty nejkvalitnější zástupce svých stád. Jelikož maso Keltové příliš konzervovat neuměli, muselo se všechno živočišné co nejdříve sníst.

Představte si ty podzimní večery keltské říše. Všude šramot a hlasy vracejících se bojovníku, nedočkavé ženy, které minimálně půl roku čekaly na své muže, až se vrátí z cest, vůně pečeného masa a dlouhé večery u ohně plné dobrodružného vyprávění z výprav.

Mohlo by se zdát, že tyto oslavy duchem Samhainu moc nevoní, a že se opět schyluje k chlapským bitkám, roztouženým ženám a jen samé zábavě. Je to však omyl, pro Kelty byl Samhain také zlomovým tím, že byl mezníkem mezi starým a novým rokem. 

Svátek Samhain je doba, kdy se náš svět velice těsně dotýkal toho jiného, druhého světa - předků, zemřelých a zapomenutých v temnotě noci a zimy. 

Náš svátek Památky zesnulých je velice starý zvyk a ani Keltové neopomíjeli myslet na své předky. Zapalovali jim proto malé, schované ohníčky, kde se mohli zesnulí na své návštěvě do našeho světa ohřát.