Od designu k bylinám. Z pražského designéra bylinkářem a zemědělcem na Podblanicku

Dan Navrátil se před patnácti lety spolu se svou partnerkou Karolínou Joskovou přestěhoval z nejrušnější pražské křižovatky na Letné přímo pod bájnou horu Blaník, do malé vesničky Karhule. A tak vyměnil práci u počítače v hlavním městě za práci zemědělce na vesnici na Benešovsku. 

„V roce 2005 jsme začali hledat alternativu bydlení. Narodil se nám syn Oliver, já jsem onemocněl rakovinou, takže jsme zkrátka potřebovali k žití čistější a klidnější prostředí,” řekl Dan Navrátil. A tak našli místo pod Blaníkem a v roce 2008 už v Karhuli bydleli. Původně žádný vztah k Podblanicku neměli, kromě toho že shodou okolností rodiče životní partnerky Dana, Karolíny Joskové, mají chalupu u Džbánů na Voticku. Až v průběhu zjistili, že i prababička Karolíny pochází z Vlašimi. „Takže asi osud,” doplnil Dan.

Úklid černých skládek pod Blaníkem

Dan s Karolínou se skoro hned po nastěhování začali podílet „po svém” na životě v malé vísce na Podblanicku. „Na každém rohu Karhule i v blízkých lesích bylo nespočet černých skládek. A tak jsme se postupně pustili do uklízení, nemohli jsme se na to koukat. Život v přírodě jsme si představovali trochu jinak,” uvedl Dan. A tak první rok uklidili první skládku sami, další rok si už pozvali kamarády z Prahy a objednali i velkoobjemový kontejner. Ten se jim podařilo naplnit každý rok, po dobu čtyř let, až do úplného zlikvidování černých skládek v okolí. A tak vznikl oficiální spolek Přátelé bájné hory Blaník, pod kterým začal Dan s Karolínou pořádat různé kulturní a společenské akce. To jim ale nestačilo, nápadů měli spoustu, a přišlo na přetřes i koupení přilehlých zemědělských pozemků.

Obnovili přirozené biotopy a koridory pro zvěř

„Začali jsme dělat remízek, vysazovali jsme na svých pozemcích stromy, vytvořili jsme dvě tůně. Chtěli jsme obnovit přirozené biotopy a koridory pro zvěř v přírodě. V roce 2010 jsme tedy ke spolku vytvořili také projekt Experimentální zahrada pod Blaníkem, pod kterým nás asi většina zná,” doplnil Dan. A jak sám název napovídá, od té doby experimentují s různými plodinami a bylinkami na polích a používají neotřelé zemědělské techniky a postupy, které jsou pro přírodu přirozené a tedy v dnešním slangu BIO. 

Spolupráce s vlašimskými ochranáři

Nejen výsadba stromů, remízky, ale také dvě tůně u Karhule jsou pro drobné i větší živočichy kolem Karhule zásadní. Čemuž napovídá i fakt, že na vytváření tůní se s Danem spolupodíleli vlašimští ochránci přírody, aby v nich mohli žít nejen ryby, ale i drobní vodní živočichové. Do dnešních dní ochranáři navštěvují dvě karhulské tůňky a prozkoumávají život v nich. „Dnes jsou už tůňky zanesené, ale stále je v nich život. Mrzí nás, že na ně nemáme tolik času. Ale doufáme, že jednou přijde čas, vyčistíme je a budeme se v nich opět moct i koupat. Vždyť naše dcera Elektra se v nich naučila plavat,” podotkl Dan.

Veřejná zahrada a experimentování s půdou

Po celou dobu Danovi a Karolíně pomáhali s realizací jejich nápadů kamarádi a dobrovolníci. A na tom se nic nezměnilo ani po roce 2016, kdy se dalším bodem na programu stalo uskutečnění veřejné zahrady pod Blaníkem. Nejdříve chtěl Dan s rodinou nabídnout lidem z měst možnost, hospodařit si na svých vlastních záhonech na vesnici. Ale z nápadu sešlo. Nakonec se veřejná zahrada stala edukativní záležitostí, stále je přístupná veřejnosti a lidé se tak mohou kouknout nejen na nejrůznější byliny a rostliny, ale také na zemědělské netradiční techniky, které Dan na „zahradě” u Karhule vyzkoušel. V rámci Bylinkové veřejné zahrady mohou návštěvnící také kempovat, připravené je zde ohniště, místo na stan či karavan a možnost si kdykoli natrhat vše, co veřejná zahrada nabízí. 

„Začátky veřejné zahrady a našeho projektu Experimentální zahrada pod Blaníkem byly doopravdy ve znamení velkých experimentů. A to nám zůstalo dodnes. Krom malého pozemku, kde se nachází veřejná zahrada, jsme si koupili i první políčko, na kterém jsme zkoušeli pěstovat zeleninu a byliny. Zkoušeli jsme i netradiční zemědělské techniky jako třeba vyvýšené záhony nebo sluneční pasti. Sluneční pasti se nám nejvíce osvědčily, stále jejich pozůstatky můžete na veřejné zahradě vidět,” okomentoval Dan. 

Byliny - správná volba do budoucna

Postupně ale ze všech experimentů vzešlo jediné, orientace na byliny. Těm se začal Dan plně věnovat hlavně kvůli sobě a svým zdravotním potížím. Pořídil si bylinkář Marie Treben, který ho nejvíce ovlivnil a naučil, k čemu všemu jsou léčivé rostliny dobré a jak je kombinovat. Stejně tak se naučil správně byliny louhovat tak, aby výluh byl nejen zdravý, ale především chutný. A když bylinné čaje začaly pít i jeho děti a pomáhaly jim, rozhodl se, že byliny jsou ta správná volba do budoucna. „Účinky bylin jsme si na sobě vyzkoušeli jako první. Míchali jsme čaje pro nás a naše známé na nejrůznější zdravotní problémy a měli jsme na to pozitivní ohlasy. První čaj vlastně namíchal náš syn Oliver, když si chtěl našetřit na domácího mazlíčka,” doplnil Dan. 

Byliny mají v genech

A tak měli nejdříve jedno pole, pak další, a nyní má Dan na starost tři lokace, kde spolu s partnerkou Karolínou pěstují byliny v BIO režimu. A jelikož zájem o jejich bylinky se začal rozrůstat, rozhodli se do bylinkového podnikání jít naplno. Nejdřív sami zkoušeli nejrůznější receptury na tinktury, masti, maceráty a samozřejmě čajové směsi, až nakonec před dvěma roky začali své produkty z bylin nabízet oficiálně. „Máme to asi v genech. Jeden Karolíny praděda provozoval lékarnu v Přerově, její prababička z druhé větve měla zase zahradnictví. Moji předci se naopak přestěhovali z Itálie. Byli to tři bratři, obchodníci. Jeden se usadil v Polsku, druhý v Rusku a poslední bratr v severních Čechách, v Žamberku. Máme to i potvrzené historickými prameny, místní panstvo mu výnosem povolilo se tam usadit, a tak začal obchodovat s léčivými bylinami. Jeho jméno bylo Roja. A tak vznikla i naše produktová značka Herba·Roja, která na naše rodinné vazby odkazuje,” řekl Dan.

Jakmile Dan s Karolínou rozdali první bylinkové produkty, začali se ozývat další a další zájemci, kteří měli o rostlinoléčbu zájem. Stačilo vyzkoušet třeba měsíčkovou mast ze sádla, která pomáhá hojit rány a jizvy, a hned se na ně obraceli zákazníci s dalšími prosbami, zda nemají i jiné bylinkové produkty. A to se Danovi a Karolíně děje stále. Je to také jeden z nejdůležitějších hybatelů jejich práce, který je posouvá stále dál. Zvyšující se zájem lidí o byliny a lokální produkty na přírodní bázi.

„Minulý rok jsme začali vytvářet první kosmetické produkty. Všechny naše bylinky jsou BIO a oficiálně certifikované, stejně jako řada našich prvních produktů – čaje, masti, macerované oleje, balzámy na rty. Stojí to ale nemalé peníze, a i když máme určitou základnu fanoušků, a stále věříme, že v bylinkách je budoucnost, musíme hledat různé cesty, jak se lidem stále připomínat a ukazovat jim, že příroda je mocná a potřebná,” doplnil Dan. Kosmetiku si dali za cíl také proto, že chtějí konkurovat kosmetickým produktům, které mají ve složení mnoho složek na víc, které nejsou pro výrobu vůbec potřeba. Jim stačí k vytvoření pleťového krému pouhých šest ingrediencí, a všechny jsou ekologické a BIO.

Čtyřicet druhů bylin

Před sebou má Dan a Karolína ještě hodně práce, za sebou několik málo nezdarů, ale ještě více úspěchů. Ženou je dopředu nejen pozitivní ohlasy jejich příznivců, ale také odvedená práce na polích a každoroční sklizeň, nyní už čtyřiceti druhů bylin. „V České republice je do této chvíle jen málo producentů BIO bylin, kteří by z vlastních bylinek ještě k tomu vyráběli produkty. Většina pěstitelů léčivé rostliny spíše prodává jiným firmám, proto v tomto ohledu jsme jedni z mála,” dokončil Dan.

Mezi těmi českými producenty BIO bylin a bylinných produktů se navzájem znají, podporují se, inspirují a radí si. Zároveň spolu i spolupracují. Bylinky z Podblanicka se třeba dostaly až do Chorvatska, kde Danův kamarád, původně z Čech, začal provozovat malou destilérku na absint. Dan s Karolínou jih Evropy rádi navštěvují a vždy si přivezou důležité rady od zdejších farmářů a pěstitelů, kteří jsou stále s přírodou nejvíce v souladu. A to je i cílem Dana s Karolínou z Experimentální zahrady pod Blaníkem Herba·Roja – přirozeně obhospodařovat pole, souznit s přírodou, vnímat její rytmy a nijak zvlášť do ní nezasahovat, když to není potřeba. „Když jeden rok nevykvete měsíček, urodí se zase více mateřídoušky, a to je naprosto v pořádku,” uzavřel své vyprávění Dan.